Tento stav je pomíjivý, pokud se nevydáme na opravdovou cestu za sebepoznáním. Nezaručuji Vám, že tato cesta bude plná radosti a hojnosti už jen proto, že jsme tedy začali. Nejdůležitější je na této cestě vydržet a jít dál. Celý život se budeme učit. Do nekonečna se budeme posouvat, bourat limity a procházet různé zkoušky, které potřebujeme prožít. Doporučuji Vám to nevzdat po první bolesti, po prvních emocích, které vylezou napovrch (jsou uložené opravdu hluboko v nás). Smutek, úzkosti, vztek apod.
Vložím Vám tu odkaz na skvělé povídání, které mi opravdu pomohlo. https://www.youtube.com/watch?v=SWLyN4TwcG0.
Souhlasím plně s názvem tohoto rozhovoru ŠTĚSTÍ NENÍ PRO KAŽDÉHO. Když to připodobním k mým zkušenostem, tak cesta, kterou kráčím, není jen tak pro někoho. Ten, kdo nerad řeší příčiny, a necítí sympatie k otevřenosti a upřímnosti, semnou už dál po mé cestě nekráčí. Pomáhá mi pochopení, soucit a pokora. Bezpodmínečná láska ke každému, ke všemu. Jsem všechno a přitom nic. Láskyplné myšlenky a pocity štěstí jsou k nepopsání. Akorát ne všechno je jenom růžové. Mám dny, kdy se cítím jako bezstarostné dítě a dny, kdy jsem jen plná vzteku, vzdoru a protivnosti. Tyto stavy jsou jen pod další škvárou spousty věcí, které máme v sobě. A když už doopravdy začneme, vypluje napovrch velké množství emocí a bloků, které jsme si za svůj život NEVĚDOMĚ nasbírali a pojali je za své. Já bych s dovolením naše fungování mysli rozdělila na tři podstatné pilíře. Za prvé NAŠE VĚDOMÍ- NEBOLI SYSTÉMOVÉ „KOLEKTIVNÍ“ VĚDOMÍ za druhé PODVĚDOMÍ a za třetí CIT- NAŠE DUŠE (JEN JSME A CÍTÍME).
Vědomí
Když ráno otevřeme oči, náš mozek hned začne pojmenovávat a dopodrobna zkoumat vjemy kolem nás. Na spoustu věcí, můžeme reagovat tak, jak jsme pochytili průběhem našeho života. Spoustu názorů z našeho vědomí může být kolektivní, co jsme slýchávali na škole, v televizi. Z mého pohledu tady trošku bruslíme na systémovém vědomí. Je dobré si toto uvědomit, a v hloubi duše se napojit na opravdu naše názory a naše reakce, ale k těm není snadno se dostat, pokud budeme přiživovat tento systém v naší hlavě. Může to být dost neužitečný nástroj, tak jako naše pocity, které si už vytváří naše ego. Zkrátka a jednoduše, jsme si tu jako, společnost vytvořili falešné bohy. Peníze, moc, války, soutěživost.
Existují určité stupně vědomí, které je dobré zdůraznit(podle D. Hawkinse):
Energii získáváme ze "zdroje"
Úroveň Stupeň vědomí %štěstí Emoce Bůh Život Proces
Osvícení 700-1000 100 Neopsatelné Já Je Čisté vědomí
Mír 600 100 Blaženost Veškerentsvo Dokonalý Jasnost
Radost 570 99 Klid Jediný Úplný Proměna
Bezpodm. láska 500 79 Úcta Milující Prospěšný Zjevení
Rozum 400 89 Pochopení Moudrý Smysluplný Abstrakce
Přijetí 350 71 Odpuštění Milosrdný Harmonie Transcendence
Ochota 310 68 Optimismus Inspirující Nadějeplný Záměr
Neutralita 250 60 Důvěra Umožňující Uspokojivý Uvolnění
Odvaha 200 55 Potvrzení Dovolující Zvládnutelný Posílení
Energii získáváme z jiných lidí
Pýcha/Hrdost 175 22 Pohrdání Lhostejný Náročný Nadustost
Hněv 150 12 Nenávist Pomstychtivý Nepřátelský Agrese
Touha 125 10 Žádostivost Odepírající Přinášející zklam. Zotročení
Strach 100 10 Úzkost Trestající Děsivý Ztažení se
Smutek 75 9 Lítost Přezíravý Tragický Malomyslnost
Apatie 50 5 Zoufalství Odsozující Beznadějný Vzdávání se
Vina,nenávist 30 4 Obvinění Mstivý Zlý Ničení
Zoufalství/Stud 20 1 Pokoření Pohrdající Bídný Likvidace
Podvědomí
Celý život prožíváme spoustu zážitků a věcí, které nás později ovlivňují. V našem vědomí nemáme kapacitu vše udržet. Proto si spoustu věcí nepamatujeme, akorát nás mohou ovlivňovat. Spoustu emocí, které máme spojené s dětstvím, se mohou opakovat v našich denních situacích. Pro mě je to, jako bychom měli zataženou ruční brzdu a nemohli popojet dál. Existuje spousta technik jak se těchto vzorců zbavit a dostat se skrz to k pravému já. Poslouchat svou intuici a ne strach. Každý den si vyhradit čas na procházku, či čas pro sebe. Já konkrétně skrz svůj vztek tvořím. Šiju, píšu básně, chodím ven a sbírám odpadky. Přestávám se bouřit a naopak jdu směrem k sobě. Všechny překážky zvládneme, a nezapomeňme, že tu nejsme proto, abychom dokazovali a neustále čekali na ty velké věci, oni nám totiž ty nejpodstatnější chvíle a momenty protečou mezi prsty ani nestačíme mrknout. Takže nejdůležitější je náš dech a to, co chce naše duše. Vnitřní kariéra naší duše je ta nejpodstatnější. Ostatní počká.
Naše duše
„Kvetu jedině, když jsem teď a tady“. Věta, na kterou nedám dopustit. Trochu si ji rozeberme. Naše intuice - náš vnitřní průvodce - náš vnitřní bůh. Nalezneme spoustu pojmenování našemu vnitřnímu já. Ono nezáleží, jak naše vnitřní já pojmenujeme, ale jak s ním zacházíme, jestli jsme s ním ve spojení, nebo jsme vše pohřbili. Když jsme ve stavu teď a tady, jsme ve svém srdci, jsme ve své duši. Jen cítíme, dýcháme, na nic nemyslíme, cítíme se šťastně.
Každému z vás přeji co nejvíce sebelásky a trpělivosti. Trpělivost je také důležitý nástroj k vnitřnímu klidu.
Tato série bude pokračovat v příštím článku Naše vztahy.
S pozdravem Barča