PROČ bychom neměli používat CUKR?
CUKR - přispívá k překyselení krve v organizmu a tím oslabuje obranyschopnost neboť krev má mít mírně zásadité PH. Konzumace cukru přispívá k vytvoření optimálního prostředí pro záněty a růst bakterií, ochuzuje tělo o minerální látky a oslabuje imunitní i nervový systém.
Zásadně by se neměli používat žádná umělá sladidla, která mohou způsobovat nežádoucí účinky na lidské zdraví. Lidé a zvláště malé děti a diabetici by se měli naučit nahrazovat cukr a umělá sladidla obilnými slady, sušeným ovocem nebo využít přirozeně sladké chuti některých zelenin. A samozřejmě naučit se pít neslazené nápoje. Výborná je např. voda s citronem. Raději vypít hořký čaj nebo kávu, než sladkou, ale plnou chemie. Za krátký čas si ?chuťové buňky" odvyknou a když se pak napijete sladkého nápoje, nebude vám chutnat.
Lidé v historii používali na slazení rozličné věci
1. Med - dříve odebírali lidé včelám med až na jaře, když už kvetly nové květy a včely měly čerstvou novou potravu. Odebírali jim tak opravdu jen přebytky ze zimy. Důvod byl jednoduchý - neměli včely čím dokrmovat a kdyby jim med brali v sezoně a nebo na podzim, včely by zimu nepřežily.
2. Javorovou a březovou mízou - ale jen na jaře v létě. Navrtala se kůra a vytékající míza se zachytávala do nádoby.
3. Sušeným ovocem, zvláště hruškami. Sušená hruška je nejsladší pochoutka vůbec. V některých krajích se ještě poměrně do nedávna udržela tradice sušit celé hrušky a pak je v zimě strouhat na koláče. Zkuste namlít si hruškové křížaly - je to moc dobré.
4. Často se používala povidla. Za války se vyráběla marmeláda z cukrové řepy.
Zajímavost: Během 2. Světové války výrazně klesl počet onemocnění cukrovkou, protože cukr byl na příděl a jeho konzumace výrazně poklesla.
Cukr - byl znám Číňanům již 200 let před Kristem, tehdy se vyráběl z rákosu
Později se cukr objevil v Arábii, Persii a roku 656 n.l. také u Egypťanů. Tehdejší cukr se vůbec nepodobal dnešnímu cukru. Byl podobný medovině vyráběl se tedy z rákosu. Teprve v pozdější době se začal vyrábět cukr z cukrové třtiny. Až do roku 1740 byl vyráběn z cukrové třtiny jen cukr surový. S výrobou čištěného (rafinovaného) cukru se začalo až r.1741. Počátek výroby cukru z řepy sahá do 18. století, kdy v roce 1747 zjistil jeden berlínský chemik vysoký obsah cukru v řepě a začal využívat řepu k výrobě cukru.
Cukry jsou hlavním zdrojem energie pro náš organismus
Jsou to sloučeniny uhlíku, vodíku a kyslíku z nichž většina má obecný sumární vzorec CnH2nOn. Tvoří se v kořenech rostlin (řepa, mrkev), lodyhách (třtina cukrová, nebo čirok), ve šťávě stromů (javorový cukr, palma cukrová), v listech (stévie,) dále ovoci (fruktosa). Jsou přítomny v mléce (laktosa), sladu z obilí (maltosa) apod.
Rozdělujeme je do tří skupin
- cukry jednoduché (monosacharidy) - glukosa, fruktóza, galaktóza
- cukry složené ze dvou molekul monosacharidů (disacharidy) - sacharóza, laktóza, maltóza
- cukry složené z více monosacharidů (polysacharidy) - škroby, dextrin, celulóza, glykogen
V působení jednotlivých cukrů na náš organismus a na naše zdraví jsou veliké rozdíly.
Jednoduché A DVOJITÉ cukry - monosacharidy a disacharidy
Zejména cukry (ale i med či ovocný cukr) nejsou uvnitř spojeny žádnou větší chemickou vazbou, kterou by bylo štěpit pomocí enzymů, proto se vstřebávají přímo a velmi rychle do krve. Tím dojde k okamžitému zvýšení obsahu cukru v krvi a nastává stav zvaný hyperglykemie (nadbytek krevního cukru). Protože to není pro organismus příznivé, snaží se to kompenzovat vyplavením nadbytku hormonu ze slinivky břišní - inzulínu, který umožňuje přestup glukózy do buněk (glukóza je palivo pro buňky). Inzulín však příliš rychle sníží hladinu cukru v krvi a v důsledku toho dojde k jejímu přílišnému snížení - hypoglykemii, kdy máme opět cukru v krvi málo. Objevuje se brzy hlad, chuť na sladké, třes, podrážděnost, bolest hlavy, únava a další příznaky. Prudké výkyvy glykemie v důsledku konzumace cukru, sladkých limonád, sušenek a ovoce však značně namáhají slinivku a to představuje riziko vzniku cukrovky (diabetu).
K tomu, aby inzulin dobře a spolehlivě pracoval, je třeba chromu. Potřebujeme-li inzulin často, hladina chromu v organismu rychle klesá. Běžnou potravou je jeho přívod malý a inzulin nemůže dobře plnit svou funkci. Tímto procesem může také vzniknout jeden z druhů cukrovky, v jehož pozadí je nadbytečná konzumace jednoduchého cukru. Chrom je dostatečně obsažen v celozrnných produktech, ořechách, ovoci (zejména v borůvkách) a v zelenině.
Dalším negativem je silné kyselinotvorné působení jednoduchých sacharidů (cukrů). PH krve je normálně mírně zásadité. Přísun silně zásaditého rafinovaného cukru způsobí reakci, při níž se krev stane kyselejší. K vyrovnání tohoto stavu jsou využívány minerály, zejména vápník, který se ve zvýšené míře uvolňuje z kostí a zubů
(a způsobuje jejich kazivost a oslabení kostí). Kyselé prostředí je živnou půdou pro růst bakterií a zánětlivé komplikace v celém těle. Organismus se brání a snaží se neutralizovat tento stav (normálně je lehce zásaditý) pomocí minerálních látek. Jednoduché sacharidy však žádné minerály nepřináší, proto dochází k vyplavení zejména vápníku, hořčíku a jejich vyloučení z organismu = dochází tak k řídnutí kostí - osteoporóze. Velmi často se vyskytující křeče v lýtkách můžeme ovlivnit vysazení jednoduchého cukru z potravy. Jsou totiž způsobeny nerovnováhou obsahu minerálů. Každý lékař vám potvrdí, že běžnou léčbou jsou jen velmi málo ovlivnitelné.
Dostane-li se do žaludku bílý rafinovaný cukr, žaludek je dočasně ochromen. Rafinovaný cukr je silná zásada a aby bylo dosaženo rovnováhy, žaludek vylučuje velké množství kyseliny. Trvá-li tento stav dlouho, mohou se vytvořit v žaludeční stěně vředy a jiné poruchy trávení.
Dnešní přehnaná konzumace cukru způsobuje, že přebytky cukru jsou ukládány na různých místech těla, především ve formě glykogenu (= zásobní živočišný škrob v játrech, svalech). Jestliže množství glykogenu převýší kapacitu jater, glykogen se uvolňuje do krevního oběhu v podobě mastných kyselin. Ty se ukládají nejprve na méně aktivní místa těla - hýždě, stehna, střední partie trupu, později i v aktivnějších orgánech jako je srdce a ledviny, které se stávají méně funkční protože jsou obloženy vrstvou tuku a hlenu, čímž je zeslabena jejich normální funkce. V krajním případě při velkém přebytku mohou být i ucpány. Vzrůstající spotřeba rafinovaného cukru (stejně tak i ovocného) způsobuje častější výskyt degenerativních chorob včetně onemocnění srdce.
Dále vzniká nedostatek vitamínu B1, který je nezbytný pro metabolismus sacharidů, a jež jednoduchý cukr nepřináší, ale spotřebovává.
Rafinovaný cukr má vliv na schopnost myšlení tím, že ničí střevní bakterie, tvořící vitamíny sk. B, navíc cukr tyto vitamíny odčerpává, protože je potřebuje proto, aby mohlo dojít k metabolismu sacharidů. Tyto vitamíny jsou nezbytné pro syntézu kyseliny glutamové, která přímo ovlivňuje mentální aktivity probíhající v mozku. Nedostatek této složky může způsobit zhoršení paměti a zeslabuje jasnost myšlení. Může vzniknout neklid, předrážděnost, poruchy spánku. Děti s nedostatkem vit. B hůře prospívají ve škole, jsou neklidné a roztěkané.
Děti nadměrně konzumující cukr mají přemíru rychlého zdroje energie a jsou často hyperaktivní a někdy i agresivní. Mají nadbytek energie a maminky si stěžují, že jsou jako pytel blech. Netuší, že to často způsobuje přemíra cukru v jejich stravě.
Konzumací cukru je ovlivněn i imunitní systém - na americké universitě v Loma Lindě bylo zjištěno, že schopnost bílých krvinek ničit mikroorganismy může být téměř paralyzována po požití cukru. Rafinovaný cukr jako vysoce čištěný produkt (zbavený všech minerálních látek, vitamínů, vlákniny atd.), má za následek ochablost fyzického i psychického stavu. Negativně působí zejména na parasympatický nervový systém. Jednoduché cukry tělo rychle vstřebá, přijme a využije - to jsou prudké, rychlé reakce podobné "výbuchu", proto vnějším projevem jejich spotřeby je agresivita, zloba, rozrušení, nesnášenlivost, útočnost, roztěkanost mysli, nesoustředěnost (hlavně ve spojení rafinovaného cukru = sacharózy s cukrem mléčným = laktózou tj. cukr + mléko nebo mléčný výrobek). Med, javorový sirup, ovocný cukr (fruktóza) mají podobný účinek jako rafinovaný cukr, i když v menší míře.
Složené cukry (polysacharidy)
Jsou dostatečně obsaženy ve všech celozrnných obilovinách, zelenině a luštěninách. Jejich výhodou je, že na ně působí enzymy v zažívacím traktu, které naruší jejich složité vnitřní vazby, což je nezbytné pro jejich vstřebání. Polysacharidy jsou postupně rozkládány a přiváděny do krve a do organismu. Tento proces je plynulý a děje se podle potřeb organismu. Hladina cukru v krvi tedy nekolísá a udržuje se na stále stejné úrovni, nepřetěžuje proto slinivku břišní. Navíc v komplexu obilovin, zeleniny a luštěnin dostává organismus dostatečné množství minerálů a vitamínů pro svůj metabolismus a nedochází tak k jejich nedostatku.
Shrnutí problémů způsobených konzumací cukru:
- Překyselení organismu = oslabování imunitního systému
- Přetěžování slinivky břišní
- Při neutralizaci cukru dochází k nežádoucímu vyplavování minerálů, zejména vápníku a hořčíku
- Nedostatek vitamínů sk. B
- Kolísání hladiny cukru v krvi - hypoglikemie, hyperglykemie
- Ukládání přebytku v organismu ve formě tuku
- Cukr může způsobit zhoršení paměti a zeslabuje jasnost myšlení.
- U dětí způsobuje hyperaktivitu a agresivitu
- A mnohé další....
Sladkou chuť (ne cukr !!!) člověk ke svému životu nutně potřebuje. Zejména pro děti je velmi důležitá, na úkor chuti slané a pikantní.
SLADIDLA, která jsou vhodná pro každodenní použití
Obilné slady
jsou nejpřirozenější typ sladidla s maximálním obsahem polysacharidů, které vznikají z obilí za pomoci fermentace bez použití jakéhokoli přídavku cukru. Jedná se přeměněná obilná zrna za použití teploty a tlaku. Slady obsahují sodík, draslík, železo, vápník, hořčík, fosfor. Nepřecházejí rychle do krve (tak jako cukr) a proto šetří slinivku břišní. Jsou vhodné i pro diabetiky a udržují vyrovnanou hladinu krevního cukru.
Ovocné šťávy
a koncentráty (mošty, sirupy) - při použití technologie bez chemických přísad jde o čistou šťávu z ovoce, kterou lze zahušťovat do koncentrátů. Obsahuje cukry, které jsou přirozenou součástí ovoce.
Ve zdravých výživách lze koupit levnou, ale kvalitní čistou odpařenou šťávu z jablek. Je výborná v čaji, na kaši, na pudinku....
Sušené ovoce
sušení je nejpřirozenější způsob konzervace. Usušené plody v konzumní zralosti jsou vhodné k přímé konzumaci a pro různé úpravy. Velmi vděčným sladidlem jsou (vařené či mixované) a v našich oblastech tradiční křížaly z hrušek a jablek a sušené švestky.
Zelenina
Je dobré, naučíme-li se využívat sladkou chuť některých zelenin. Při vaření přidáme do vody pár zrnek soli. Ta má totiž schopnost doslova ?vytáhnout sladkou chuť ". Tento trik se solí můžeme používat i při přípravě ovoce. Mnoho lidí používá sůl při přípravě marmelád či kompotů naprosto bez cukru. Při takovéto přípravě se však musíme naučit správnou míru soli, aby se chuť "nepřevrátila" ve slanou.
Sladkou chuť uspokojí vhodně uvařená cibule, mrkev, zelí, brokolice, dýně.....
Marmelády a povidla
Varem zahuštěná šťáva z ovoce a rozvařené ovoce je oblíbeným pokrmem a tradičním doplňkem při výrobě moučníků a dezertů. Měli bychom používat džemy a povidla, které jsou vyrobeny bez přidání cukru či umělých sladidel.
Javorový sirup
Přírodní šťáva z javorů, nezatěžuje slinivku tak jako cukr, má lahodnou sladkou chuť. Obsahuje značný obsah ze země vytažených minerálních látek, které byly filtrovány v kořenech stromu. Vynikající do pohárů, na palačinky, jako přeliv na dezerty či sladká jídla, ale i do perníků a dortů.
Mirin
Mirin je sladké rýžové víno, které vzniká postupnou fermentací rýže. Lze jim dochutit pudingy, ale i marinády.
Med
Med patří mezi přírodní sladidla s vysokým obsahem minerálů a látek, které jsou tělu prospěšné. Rychle dodává energii, podporuje krvetvorbu a posiluje imunitní systém. S medem zacházejme jako s lékem.
Amasaké a přirozeně fermentované produkty - tradiční způsob přípravy sladké chuti z dálného východu. Uvařené obiloviny (obvykle rýže či jáhly) se nechají fermentovat a v po zesládnutí se ohřátím proces přírodního kvašení ukončí. Je vhodné jak pro přímou konzumaci formou krémových pohárů či jako základ do krémů.
Rostlina STÉVIA - používají se sušené nebo čerstvé lístky. Má 200-300x vyšší sladivost než cukr a nemá žádné nežádoucí účinky.
V Japonsku je stévia vedle obilných sladů nejpoužívanější sladidlo.